Přeskočit na obsah

Bitva u Novi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Novi
konflikt: Válka druhé koalice
Bitva u Novi, Alexander Kotzebue
Bitva u Novi, Alexander Kotzebue

Trvání15. srpna, 1799
MístoNovi Ligure, Piemont, Itálie
Souřadnice
Výsledekkoaliční vítězství
Strany
Francouzská republika Francie Ruské impérium Rusko
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Velitelé
Francouzská republika Barthélemy-Catherine Joubert
Francouzská republika Jean-Victor Moreau
Ruské impérium Alexandr Suvorov
Habsburská monarchie Michael von Melas
Síla
34 930–37 252 mužů 51 547 mužů
Ztráty
11 000–11 500 mrtvých a raněných, 4 600 zajatých, 37 děl 8 250 mrtvých a raněných a nezvěstných

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Novi byla jednou z bitev druhé koaliční války. Bitva se odehrála 15. srpna 1799 mezi francouzskou armádou vedenou generálem Joubertem a koaliční armádou vedenou polním maršálem Suvorovem u Novi Ligure.

Plán bitvy

[editovat | editovat zdroj]

Generál Kray měl zaútočit na levé křídlo nepřítele a dobýt výšin u Pasturany. Rusové pod vedením Bagrationa plánovali obejít pravé křídlo Francouzů mimo dostřel jejich zbraní a následně se spojit s Krayem. Střed koaliční armády měl ve vhodném okamžiku zaútočit na město Novi.

Průběh bitvy

[editovat | editovat zdroj]

Koaliční rusko-rakouská armáda zaútočila na francouzské pozice, kdy útok na levé křídlo započal v 8 hodin.[1] Francouzi byli za velkých ztrát uvedeni v nepořádek a při pokusu o nastolení pořádku byl zabit velitel francouzské armády Joubert. Francouzům se však podařilo první útok za osobního zásahu Moreaua odrazit a vytlačit z výšin. Ruský útok na Novi byl odražen. Stejně tak se jim podařilo odrazit několik dalších útoků na levé křídlo. Rusům se podařilo obsadit předměstí Novi a v odpoledních hodinách, kdy Melas ohrožoval Moreaua, byli Francouzi donuceni ustoupit před Suvorovými muži směrem na Gavi.

Po bitvách u Cassana a Trebbie to byla další francouzská porážka. V jejím důsledku musela Francouzská armáda ustoupit do Ligurské republiky, kde se připravovala k dalšímu odporu.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. Geschichte des K.k. Infanterie-regimentes Oskar II. Friedrich König von Schweden und von Norwegen. No. 10.. [s.l.]: Selbstverlag des K.K. Infanterieregiments No. 10, 1888.